Thymolphthalein

Anthony Pateras: klávesy, syntetizer
Jérôme Noetinger: elektronika
Natasha Anderson: snímače, senzory, počítač
Clayton Thomas: kontrabas
Will Guthrie: bicí
 

Na počátku byla notace, která postupně zmizela, podobně jako mizející inkoust, při jehož výrobě se thymolftalein používá. Anthony Pateras (preparovaný klavír) vytvořil sedmnáct „obrazů“ a následně sestavil uskupení Thymolphtalein. Sezval hudebníky, u nichž si byl jistý, že vzájemná spolupráce bude plodná: Will Guthrie (bicí), Clayton Thomas (kontrabas), Natasha Anderson (kontrabasová zobcová flétna), Jerôme Noetinger (manipulace s magnetofonovými pásy) plus přídavná elektronika u všech kromě Thomase. Paterasovým primárním úkolem bylo udržet kvintet v rovnováze na několika úrovních. Jednak vyvážit akustické a elektronické zvuky, jednak ponechat zkušeným improvizátorům volné pole působnosti, zároveň ale využívat opakujících se struktur (na základě mizející notace). To nejtěžší zřejmě bylo učinit celek dostatečně zajímavý pro jednotlivé hráče (aby nebyli plně svázáni notací) a zároveň udržet kompoziční integritu. V praxi to potom vypadá tak, že do toku hraní Pateras občas dává ostatním signály a řídí směr, kterým se hra ubírá. Pokaždé pak výsledek dopadne jinak. Jejich vystoupení, připomínající dokonale synchronizovaný stroj, bylo pro mě osobně vrcholem loňského festivalu Music Unlimited v rakouském Welsu. Ačkoli by se jednotlivé party sotva daly přepsat do not, zdálo se, že podle nich přesně hrají – nicméně dobrá polovina výsledného zvuku vznikala na bázi momentální improvizace. Vydaná nahrávka je záznam z jiného pódia a dosahuje přinejmenším stejné úrovně jako loňský vystoupení.

Petr Vrba, časopis A2