Puce Mary

Kdyby se sestavoval výběr nejvlivnějších hlukařů a hlukařek posledních deseti let, Puce Mary v něm nemůže chybět. Dánská hudebnice byla původně spjatá s počátky zásadního kodaňského labelu Posh Isolation. Od agresivního noisu se ovšem rychle vydala směrem, který namísto čirého zvukového teroru akcentoval subtilnější práci s negativními emocemi a čím dál větší nejednoznačnost. Na klíčové trojici desek Persona, The Spiral a The Drought (to už vyšlo u prestižní značky PAN) Frederikke Hoffmeier navazovala na staré industriální projekty typu SPK a Whitehouse a jimi zachycovanou atmosféru velmi lidské temnoty. K hrozivým hlukovým pulzům a procesovanému vokálu přitom postupně přidávala další, jemnější vrstvy a stále více se zaměřovala na důsledné prokreslení v každé skladbě – na každém zvukovém plátně. Puce Mary nastoluje specifickou atmosféru apatie a nechuti, kde působí hudba zároveň odlidštěně a až příliš intimně, zároveň uhranuje dokonalou kontrolou a klidem i děsí. Poslední album You Must Have Been Dreaming představuje další krok její evoluce. Hoffmeier takřka úplně opouští hluk a přechází k expresivním kompozicím s filmovým rozměrem, které s nereálnými chorály a smyčci vykračují vstříc postinternetové avantgardě, aniž by opustily dlouho pilovanou skladatelskou důslednost.